V pořadu Poezie Za školou Nedělní chvilky poezieCZ v klubu Za školou – v pokračování 23. března 2026 – vystoupil v dílu s názvem „…tělocvična po zavíračce“ básník a performer Ondřej Macl. Poskytl serveru klubu několik svých básní, výběr z těch, které na jeho vystoupení zazněly. Fotografie z vystoupení v klubu najdete na samostatné stránce.
Ondřej Macl (*24. 12. 1989, Hradec Králové) vystudoval srovnávací literaturu na Karlově univerzitě (Mgr., Ph.D.), autorské herectví na DAMU (MgA.) a sociální práci a novinařinu na Masarykově univerzitě v Brně (Bc.). Věnuje se tvorbě performancí a rituálů, propojujících nejrůznější umělecké formy. Zároveň se snaží o živý kontakt umění s filozofií, náboženstvím, vědou. Erbovním příkladem těchto snah by se měl postupně stávat jeho erotický projekt, který by s vědomím historických proměn Eróta vynalézal nový, zraněný vztah k současnosti.
Konkrétně Ondřej dosud performoval na stadionu, v hypermarketu, před demonstrujícím Václavákem, ve squatu, na univerzitách, v kostelech i hvězdárnách, tradičně v divadlech, galeriích, knihovnách, kinech a klubech, na ulicích, v karnevalech, parcích a zámeckých zahradách, při nejrůznějších rodinných slavnostech, svatbách i v azylových domech, před kamerou České televize anebo v cizích zemích. (z webu Ondřeje Macla, více na jeho serveru)
Ze sbírky Hrajte ještě dál (2025)
Nejsem ani Leonardo, ani Michelangelo,
zpívám rád, vždy v týdnu sedmkrát,
dokud se zpívá, ještě se neumřelo,
houpe to, houpe, cos nového se rodí.
Viděl jsem hory plné ledu,
zpívat však o nich nedovedu.
Neplavil jsem se po mořích,
a přece sedím v lodi.
Jen jedenkráte kolem mne šla láska,
plešatá příšera v tmách na pobřeží, v tmách,
a sladkým hlasem hovořila ke mně:
Přijdu tě levně, nezoufej.
***
Kdo to řek? Snad ne já?
Takový trošku trhlý mý já…
Teď královnou jsem já.
A ty se ptáš, co já?
Co dám ti já?
Přej si, co chceš.
Ber, tady máš.
Zabili, zabili
Kennyho, parchanti.
Keď ho zabili, zamordovali,
vítr ho roznesl po dalekém kraji.
A někdo zabil moudivláčka.
***
Slova jsou jen kapky deště,
a ty voláš: hledat krásná slova
je lepší než zabíjet a vraždit.
Například východ Slunce a vítr ve větvích,
pár havraních copánků a tvůj tichý smích…
Kabát jsi svlék. Jdu deštěm ve tvých šlépějích.
Hook Up (z cyklu Halina Pawlowská Revival)
Vytáh mě na rande Krchovský,
rád by se pomuchlal jedno s kým.
Dlaně měl mastné jak salámy,
hlavně ať je to už za námi.
Vytáh mě na rande Houellebecq,
čekal mě v kostnici u lebek.
Vypadal sám jako jedna z nich,
jen v očích místo tmy otazník.
Jednoho směšného večera
vytáh mě na rande Kundera.
Už jenom když se mi představil,
z příjmení se mu hned postavil.
Vytáh mě na rande Borkovec,
zapomněl si dopnout poklopec.
Díval se na mě jak na muškát,
z poklopce vylétla beruška.
Vytáh mě na rande Typlt,
o tom, jak dvořit se, ví prd.
Kdyby aspoň změnil barvu!
Rande s ním bylo fakt art brut.
Vytáh mě na rande Hruška P.,
pili jsme pivko a nescafé,
byl milý, s nikým se neporval,
po rande šel ještě na florbal.
Vytáh mě na rande Buddeus,
za kytku má u mě malé plus.
Cyklista a tatík s noblesou;
kdepak ty loňské snahy jsou?
Vytáh mě na rande Hájek,
no vytáh… Byl z toho zájezd,
v Kolíně měli jsme sťuka,
vyzvídal, jak moc znám Suka.
Vytáh mě na rande Macl,
slušně se přes kapsu plácl
a potom, jen pro mě, zatančil…
Maclíka mám ze všech nejradši.